Francouzské školy v Dejvicích

Francouzská vláda vypsala výběrové řízení na moderní lyceum v Praze. Zvítězil návrh architekta Jana Gillara, podle kterého byla škola v letech 1931–1934 postavena. Vedle reálného gymnázia obsahoval areál také obecnou školu, mateřskou školu, pavilon s tělocvičnou a divadlem, bazén, kuchyň a jídelnu, plánovaná budova internátu postavena nebyla.

Architekt Jan Gillar dal areálu Francouzských škol nejen elegantní funkcionalistický kabát, ale především interiéry. Promyšlené a propočítané do posledního detailu. Takto si dal například práci s osvětlením tříd v nižším traktu, který je rovnoběžný s Bílou ulicí. Podle původního projektu tu byla obecná škola. Ta strana třídy, která je otočená na slunečnou stranu, má okna menší. Jimi vstupovalo do tříd ozdravné slunce, avšak jen v takové míře, aby nevytvářelo ostré nepříjemné světlo. Stěna odvrácená od slunce byla osazena okny velkými, zajišťujícími osvětlení učebny měkkým denním světlem. Kombinace dvojích oken zajišťovala takové prosvětlení celé místnosti, které nevrhalo žádné tmavé stíny. Je poctivé přiznat, že takové řešení bylo sice funkční a promyšlené, ale nebylo z možných variant to nejlevnější. V hlavní, vysoké budově s ním Gillar ve svém projektu rovněž počítal, ale nakonec tu byly vybudovány třídy klasické. Důmyslný byl rovněž systém vytápění pomocí rozvodů teplého vzduchu. Touto nucenou cirkulací bylo do tříd dodáváno nejen teplo, ale zároveň s tím se třídy také větraly. Pouze v těch místnostech, kde by tento systém nestačil, byly nainstalovány také klasické radiátory. Skleněná stěna mateřské školy se dala v létě otevřít, v areálu se nacházely i terasy pro letní výuku základní školy, plochy zeleně ve svahu a hřiště společné všem školám.

Areál Francouzských škol je dnes škola hned dvojitá. Jednak se tu učí na prvním a druhém stupni malí školáci a sama o sobě je učební pomůckou pro studenty nedaleké fakulty architektury.